Po prodlouženém víkendu v Bavorsku se vrátili Tina a Tom v pozdních večerních hodinách. Malý Martin byl s babičkou a s dědou v Düsseldorfu u Katriny (sestra otce odTiny).
Druhý den ráno hledala mobil po celém baráku. Vypůjčila si Tomův mobil a volala si na svůj mobil.
TOM: “ Kde je můj mobil??“
TINA: “ Já ho mám.“
TOM: “ Na co ho potřebuješ??“
TINA: “ Protože se mi ztratil mobil. Už jsem prohledala celý barák a nikde jsem ho nenašla.“
Mezitím zazvonil zvonek u dveří. Samozřejmě to byl Semir. Semir předával Tomovi noviny a dopisy od listonoše, kterého potkal u dveří.
SEMIR: “ Co tady děláte??“
TOM: “ Tina hledá mobil.“
TINA: “ Už jsem ho našla.“
Tina našla svůj mobil v gauči úplně až naspodu gauče.
TINA: “ Vracim mobil.“
SEMIR: “ Jak jste si užili prodloužený víkend??“
TOM: “ Docela dobře. Proč??“
SEMIR: “ Jen tak. Kde jste byly??“
TINA: “ V Bavorsku.“
SEMIR: “ V Bavorsku??“
TOM: “ To se tak divíš.“
TINA: “ To si nemůžeme vyjet za hranice Kolína.“
SEMIR: “ Ale jó. Kde jste byly??“
TINA: “ V malebné přírodě uprostřed lesa v jedné chatové osadě, kde je velké jezero s lodičkami a s hausbótama. Byly jsme na výletě v Mnichově. Chodili jsme na procházky po okolí chatové osady.“
TOM: “ Tak co. Jak se má Andrea??“
SEMIR: “ Andrea se šíleně nudí doma a už chce být v práci. No prostě chce být mezi máme.“
TOM: “ Vždyť může být u matky né, aby nebyla sama doma.“
SEMIR: “ No to může, ale matka odjela na delší čas mimo Kolín.“
TOM: „A co otec?? Ten je v Kolíně??“
SEMIR: “ Otec není v Kolíně odjel s matkou. Andrea mi řekla, že se mám zeptat Tiny jestli by nemohla jet do Itálie k tvý tetě.“
TINA: “ To nevim jestli to teta příjme a jestli někam nepojede.“
SEMIR: “ Kdyby s tím tvoje teta souhlasila tak by jsem Andreu odvez, ale nevim, kdy budeme mít nějaký volný týden.“
TINA: “ To můžu zjistit, kyd budeme mít delší volno a tety se zeptám.“
Tina už byla v kanceláři a Semir s Tomem si sedli na své oblíbené parkoviště u dálnice, ale bez Jana, protože je dovolené. Tina viděla na stole v kanceláři papír formátu A4 a na něm byl ještě malý papírek, kde bylo napsáno: “ Předat pí. Englhartové.“ Tina si přečetla A4 a zjistila, že příští měsíc mají prodloužené volno. Papír potom předala šéfce.
Centrála zavolala Semira a Toma k nehodě A3. Při nehodě byla usmrcena Jana Klainová.
SEMIR: “ Už něco víte o Janě Klainové??“
BONRÁT: “ Zatím ne. Ale Tina prohání údaje Klainové v počítači.
Semir a Tom zatím dorazili do kanceláře a povídali si se šéfkou. Za chvilku přišla Tina s informacemi o Janě Klainové.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
TINA: “ Jana Klainová pracovala jako manager ve firmě na výrobu lihovin. Klainová byla dost často v zahraničí a prosazovala firmu a výrobky v zahraničí. Dělala účetní v malém obchodu s oblečením. V obou firmách byla dost oblíbená a s kolegama vyházela velmi dobře. Ředitel firmy by velice spokojen, protože prosazovala firmu v zahraničí a i na německém trhu. Klainová je vdaná a má 1 dítě.“
TOM: “ Tuto žlutou stužku jsme našli v autě. Podíváš se na to??“
TINA: “ Podívám“
SEMIR: “ Máš adresy??“
TINA: “ Ten obchod je v Düsseldorfu, firma sídlí v Cáchách a bydlí v Kolíně-Bonn.“
Tina odešla z kanceláře od šéfky.
SEMIR: “ Jak to todle máme stihnout?? Když tady není Jan.“
ŠÉFKA: “ Bonrát a Hote mají hodně práce. Tak jedině vám může pomoct Tina.“
Semir a Tom odešli z kanceláře od šéfky a zastavili se u Tiny.
SEMIR: “ Máš nám s tím pomoct.“
TINA: “ S čím??“
SEMIR: “ Oběhnout ty 3 adresy.“
Tina držela v ruce 3 lístečky a adresami.
SEMIR: “ To si máme vybrat.“
TINA: “ Hmm.“
Semir si vytáhl obchod v Düsseldorfu, Tom bydliště v Kolíně-Bonn a Tině zůstala firma v Cáchách. A vyrazili na cestu, co jim určoval lísteček.
Tina dorazila do firmy v Cáchách a sešla se ředitelem firmy. Ředitel firmy milí a ochotný.
TINA: “ Nevíte jestli neměla Klainová ve firmě nebo v rodině nepřátelé.“
ŘEDITEL: “ Ne, to opravdu nevim a ani netušim.“
TINA: “ Měla ve firmě dobrou pověst??“
ŘEDITEL: “ Klainová byla velmi dobrá zaměstnankyně. Dobře preferovala firmu a výrobky v zahraničí a s tím ji ještě pomáhala Elena Krügerová.“
TINA: “ Kdo je Elena Krügerová??“
ŘEDITEL: “ Krügerová je tedy dobrá kamarádka Klainové. Měli spolu jednu kancelář. Občas spolu jezdili do zahraničí preferovat firmu a výrobky.“
TINA: “ Mohla by jsem mluvit s Elenou Kügerovou??“
ŘEDITEL: “ Jistě. Chcete, já vás za ní zavedu.“
TINA: “ To budu ráda.“
Ředitel zavedl Tinu za Elenou. Vstoupili do dveří a Elena zahlédla ředitele a Tinu. Eleně vrtalo hlavou co tady dělá Tina a jestli to vůbec je Tina.
ŘEDITEL: “ Vedu vám Tinu Kranichovou od dálniční policie.“
ELENA: “ Velmi mě těší. Elena Krügerová.“
ŘEDITEL: “ Já vás tady nechám o samotě, aby jste si mohli popovídat.“
Ředitel odešel a Eleně se rozzářili oči a objala Tinu. Tina a Elena se znají od základní školy. Elena odešla ze základní školy v 7. třídě a odjela s rodiči pryč z Itálie. Tina o Eleně vůbec neslyšela.“
ELENA: “ Co tady děláš??“
TINA: “ Přišla jsem kvůli tvé kamarádce Janě Klainové.“
ELENA: “ Co se jí stalo??“
TINA: “ Měla vážnou dopravní nehodu na dálnici, kde přišla o život.“
ELENA: “ Ale to nemůže být pravda.“
TINA: “ Jak jste spolu vycházeli??“
ELENA: “ Velmi dobře. Byly jsme nejlepší kamarádky ze školy. Studovali jsme spolu střední školu v Berlíně. Jana mě sem jednou zatáhla a hrozně jsem se líbila řediteli a od příštího měsíce jsem pracovala. S Janou jsem si tu pracovala velmi. Ráda.“
TINA: “ To mi je moc líto. Víš co znamená ta žlutá stužka??“
ELENA: “ Žlutá stužka je organizace, která pomáhá dětem v Africe. Posílá peníze do Afriky na jídlo, vzdělání a na obživu rodin. Jana do toho byla úplně zazřanáa zatáhla do toho i mě. Tady máš internetovou adresu, aby sis přečetla více o tý organizaci.“
TINA: “ Jinak. Jak se máš??“
ELENA: “ Docela dobře. A ty??“
TINA: “ Docela dobře.“
ELENA: “ Jé ty seš vdaná??“
TINA: “ Ano.“
ELENA: “ A s kým?? Znám ho??“
TINA: “ Asi né. Jmenuje se Tom Kranich. Jméno jsem převzala od Toma.“
ELENA: “ Už jste si založili rodinu??“
TINA: “ Už jó. Máme 2 letého syna Martina.“
ELENA: “ Nechceš jít na oběd nebo na kafe??“
TINA: “ Dneska asi né, ale si zítra by jsme mohli jít na ten oběd o polední pauze. Tady máš mojí vizitku.“
ELENA: “ Dobře. Ještě ti dám vědět. Tady máš zase moji vizitku. Když tak vezmu nějaký spisy o Janě.“
TINA: “ Jasně. Tak ahoj.“
ELENA: “ Ahoj.“
Semir stál u okna a viděl, že přijela tmavě vínová Škoda Octavia a že to nejspíš bude Tina. Tina přišla do kanceláře.
SEMIR: “ Máš něco??“
TINA: “ Mám.“
ŠÉFKA: “ Tino, Semire pojďte ke mně do kanceláře.“
Tina a Semir se odebrali k šéfce.
ŠÉFKA: “ Tak co. Máte něco??
SEMIR: “ V obchodě dělala účetní asi 6 let. Dobře s Klainovou vycházeli, velmi dobře. Nikdy s Klainovou neměli problémy. Účetnictví dělala doma.“
ŠÉFKA: “ A co vy Tino.“
TINA: “ Ve firmě s Klainovou vycházeli velmi dobře. Nejlépe s Elenou Kügerovou, byly to kamarádky ze střední školy. Elena se do firmy dostala přes Klainovou. Ředitel byl s Klainovou spokojen.“