Janův auťák…………………………..
Jan: „Hergot! Stein a jeho banda jsou už za horama a heroin za padesát miliónů je pryč a já …“
Semir: „… máš místo okna hajzl.“ – reaguje na toaletní mísu zabořenou v Janově voze
Hote: „Musím říct, že palubní toaletu jsem si představoval malinko jinak.“
Bonrath: „Doufám, že ten poslední spláchnul!“
Jan: „Studenti, studenti kde jste proboha byli? Žádali jsme o posily!!“
Bonrath: „Spadl jsi z višně?! Co jsme měli dělat? Silnice jsou ucpaný, nefunguje jediný semafor a ještě k tomu je špička.“
Hote: „Vidíš to! Kdybychom to vzali mojí zkratkou, tak by jsme sem dorazili včas a né zase poslední jako vždycky!! A to máme pod zadkem 300 koní!“
Bonrath: „Už jdi do háje s těma svejma zkratkama!“
Kdo bude šéfovat………………………………
Tom: „Co uděláme? Šéfová je mimo. Kdo jí bude zastupovat?“
Semir: „Nejvyšší hodnost tu mám já, takže je to na mě.“
Tom: „Ty máš nejvyšší hodnost?!?! No dovol!! To nemyslíš vážně – já mám stejnou!“
Semir: „Já byl povýšenej tři dny před tebou … víš. „
Tom: „To je zajímavý – takový věci si pamatuješ!“
Hercberger šéfuje……………………….
Hote: „Takže chlapci vyražte po stopě.“
Tom: „Jo jdeme na to!“
Hote: „A ještě něco. Chci od Vás samozřejmě podrobnou zprávu o pokračování pátrání.“
Tom: „Jasně šéfe. Mám zavřít??“ – ukazuje na skleněné dveře
Hote: „Buďte tak laskav.“
Tom u jasnovědky……………………………….
Tom: „Tobě se nedá nic říct!“
Semir: „Ty jsi byl u jasnovědky?“
Tom: „No jo. Co jsem měl dělat. Byl to dárek od mojí sestry.“
Semir: „Co ti předpověděla? Tak povídej.“
Tom: „To ti neřeknu!“
Semir: „No tak povídej, co ti řekla?“ – naléhá Semir
Tom: „Kdo?“
Semir: „No kdo!? Ta jasnovědka!“
Tom: … neodpovídá …
Semir: „No jo … zjevně to nic světobornýho nebylo!“
Tom: „To by ses divil! Už brzo potkám svoji životní lásku.“
Semir: „Hmm … to ti řekla?“
Tom: „Jo! Vezmeme se a budeme mít dvě nádherný děti.“
Semir: „To těžko! Když budeš otec ty!?!?!“
Pes na stanici ……………………………………………….
Andrea: „Je jedné kamarádky. Ona musela nutně na dva dny odjet.“ – ukazuje na psa sedícího u její židle
Šéfová: „Andreo, víte, že tady zůstat nemůže!“
Andrea: „Ano ale …“
Šéfová: „Prosím vás buďte tak hodná a odveďte ho o polední pauze pryč. Zavřete ho od auta nebo … „
Andrea: „… to nejde! Trpí klaustrofobií.“
Šéfová: „To vám řekl sám nebo to víte od jeho ošetřujícího lékaře?!?!? Ten pes musí pryč! Tady není psí útulek!“
Semir je drbna…………………………….
Tom: „Uděláš pro mě něco?“
Semir: „Copak?“
Tom: „Nerozkecej to!“
Semir: „To s tou jasnovědkou?“
Tom: „Mám práci“ – a utíká ke svému stolu
Semir: „Je ti to trapný?“
Tom: „Myslim, že to nemusí každej vědět. Karty a křišťálový koule – to je čistě ženská záležitost!“
Semir: „Jsme přece emancipovaní chlapi. Chodíme do kosmeťáku, jsme vyrychtovaní, pereme si ponožky, čistíme zuby a vůbec. Tak snad můžeme zajít i za jasnovědkou.“
Bonrath: „Za jasnovědkou?“
Hercberger: „Tome, ty jsi byl u jasnovědky?“
Tom: „Díky Semire!“
Semir: „Není zač.“
Tom: „Teď už to ví každej. Nechceš to ještě ohlásit rádiem všem hlídkovým vozům?“
Semir: „Hele Tome … no tak … nezlob se! A co je tohle?“ – kouká udiveně pod své nohy
Andrea: „Jaký tohle? Přece vidíš co to je ne ?“
Tom: „Vypadá to jako morče s dlouhejma ušima.“ – směje se na psa
Andrea: „To morče se jmenuje Johanes a slíbila jsem, že na něho dám pozor. Ale šéfová ho tu nechce!“
Semir hlídá Johannese………………………….
Technik: „To už potřebujete slepeckýho psa?“
Semir: „Moc vtipný Armo.“
Technik: „Tak aby bylo jasno. Brzdy jsou v absolutním pořádku ….. ten ale není moc dobře vychovanej!!!“
Tom: „Proč to říkáš mě?! Řekni to Semirovi. Ten ho přivedl!“
Semir: „Vždyť jen štěká!“
Tom: „No právě!“
Semir: „No když tě ruší štěkání, co budeš dělat až budeš mít děti!“
Technik: „Co že? Ty budeš otec?“ – ptá se Toma
Semir: „Néé, ještě ne. Ale byl u jasnovědky!“
Tom: „Hele Semire!“
Johannes pomáhá……………………………
Semir: „V kartonech byl slisovaný kokain a tady ho vyměňovali za běžný polystyren.“
Bonrath: „Geniální. A bez Johanese bys na to nikdy nepřišel.“
Semir: „Dík za důvěru Bonrate!“
Semir:“Hele Jane,připadám T jako paličák??“
Semir:“Néé,klidně to řekni!“
Jan:“Semire,ty jsi ten největší paličák kterýho znám!!“
Semir:“Cože???“
Jan:“Jojo,je to tak!!“
SEMIR BEZ KOLEGY………………………..
Šéfová: „Hartmut Vám teda jako parťák taky nevyhovuje.“
Semir: „Šéfová prosim Vás.Ten kluk nerozezná ani odstavnej pruh od předjížděcího!“
Šéfová: „To už je už dvanáctý!!Uvědomujete si to?“
Semir: „Potřebuju někoho,kdo mi bude krejt záda a né batole, kterýmu musim dělat chůvu!“
Šéfová: „Tak co navrhujete??“
Semir: „Víte šéfová,než mít na krku toho holabrádka, to budu rači sloužit sám.“
Šéfová: „Ale…“
Semir: „Opravdu.Bude to lepší.Pro moje nervy i pro můj celkovej zdravotní stav.“
PRVNÍ SPOLUPRÁCE
Semir: „Richtre!!!Jak jste se sem dostal?!?“
Jan: „Jak asi…zhmotnil jsem se!“
Semir: „Co to blábolíte?!“
Jan: „Héj!To ty neumíš?Nikdy jsi to neviděl?“
Semir: „Tak pozor.Za prvý-nejsme kolegové!!!Za druhý-přátelé mě oslovují kapitáne a nevim o tom,že by jsme si tykali-a připoutá Jana k trubce.“
Jan: „Co blbnete!“
Semir: „Konec zhmotňování!Zůstaneš tady!“