Byl poklidný den a žádné nehody na dálnici. I na služebně dálniční policie zavládl klid a mír. Každý si dělal co chtěl.
Na služebnu přišli Bonrát a Hote. Bonrát měl v ruce klec s křečkem. O křečka se staral Bonrátův syn Jochen, protože Jochen odjel na 3 dny z Kolína, tak na Bonráta připadlo hlídání křečka.
Bonrát postavil klec na svůj stůl a křeček lítal po kleci. Přišla k nim Tina, nesla jim papíry,
TINA: “ Ahoj.“
HOTE,BONRÁT: “ Ahoj.“
TINA: “ Tady máte ty nehody na A2 a A3 za minulý měsíc.“
HOTE: “ Díky.“
Tina předala papíry Hotovi.
TINA: “ Odkud máte toho křečka??“
BONRÁT: “ Křeček patří mému synovy Jochenovi. Chceš si ho pohladit??“
TINA: “ Jó.“
Bonrát vyndal křečka z klece a předal ho Tině.
TINA: “ Ty seš hezkej.“
Tina si hladila křečka.
HOTE: “ Ty jsi doma taky chovala křečka??
TINA: “ Jó, chovala. Měla jsem asi 3 křečky. Chovala jsem ty džungarský křečky. Byli moc rozmazlovaný.“
BONRÁT: “ Čím???“
TINA: “ Čokoládkou, bramborami, sýrem, šlehačkou a taky občas dostali kousek salámku. A jak dlouho vydrželi.“
BONRÁT: “ To ani Jochen mu nedává takový dobrůtky.“
Přišla k nim šéfka.
BONRÁT: “ Nechcete si pohladit křečka??“
ŠÉFKA: “ Když mě kousne.“
BONRÁT: “ On nekouše.“
Tina předala křečka šéfce.
ŠÉFKA: “ Jak se jmenuje??“
BONRÁT: “ Jerry.“
ŠÉFKA: “ Hezký jméno
Zazvoniltelefon na stole u Tiny. Tina šla zvednout telefon.
TINA: “ Dálniční policie Kranichová.“
POLICEJ. PREZD.: “ Schmit. Dáte my vaší šéfku??“
TINA: “ Předám.“
Tina zavolal na šéfku.
TINA: “ Šéfová, máte tu telefon.“
ŠÉFKA: “ Už bežim.“
Šéfka předala Bonrátovi křečka a šla za Tinou. Tina předala sluchátko šéfce.
ŠÉFKA: “ Englhartová.“
POLICEJ. PREZD.: “ Chtěl bych poděkovat vašemu týmu za tu akci minulý týden na dálnici A1 a na hraničních přechodech do Rakouska, Belgie, Francie, Polska a do České republiky. Hlavně i vám díky za to, jak jste tu akci dobře vedla.“
ŠÉFKA: “ Děkuji za poděkování a velice ráda to vyřídím mému týmu. Budou mít radost.“
POLICEJ. PREZD.: “ Naschle.“
ŠÉFKA: “ Naschle.“
Šéfka položila sluchátko.
TINA: “ Co se stalo??“
ŠÉFKA: “ Mile mě překvapil policejní prezident.“
TINA: “ Jak to??“
ŠÉFKA: “ Že mám děkuje za skvělou akci minulý týden.“
Hote a Bonrát se rozplývali nad křečkem.
Po 2. hodinách přišli Tom a Semir do kanceláře. Zastavili se u Hota a Bonráta. Semir se rozplýval nad křečkem s Bonrátem a Hotem. Tom šel za Tinou. Tina volala s tátou. Když dotelefonovala a položila na stůl mobil a zadívala se jedno místo a hlavou se jí honilo co jí řekl otec.
TOM: “ Něco snad stalo?? Tváříš se, jako by ti uletěly včely.“
TINA: “ Co??“
TOM: “ Co se stalo??“
TINA: “ Akorát mi volal taťka a teď mi to vrtá hlavou. A mám se za taťkou stavit.“
TOM: “ Bližší informace ti neřekl??“
TINA: “ Ne.“
Vedle v kanceláři zazvonil telefon. Tom šel zvednout telefon.
TOM: “ Kranich dálniční policie.“
ANDREA: “ Ahoj. Dáš………………“
TOM: “ Ahoj. Dám.“
Tom zavolal na Semira
TOM: “ Semire, máš tu telefon.“
SEMIR: “ Kdo to je??“
TOM: “ Nech se překvapit.“
Tom odešel z kanceláře a zavřel dveře. Semir si vzal sluchátko. Když se ozval Andrein hlas. Semir se úplně rozplynul. Tom si povídal s Tinou.
Polední pauza se blížila velmi pomalu. Tak si tento čas krátili Semir, Tom, Jan, Bonrát a Hote hraním karet v kuchyňce. Tina psala nějaké papíry pro šéfku. Jan dohrál karty a také se blížila 12 hodina. Jan zašel k Tině. Jan dal katalog se zájezdama do zahraničí. Katalog byl otevřený na straně, kde byl zájezd do Paříže na 12 dní.
JAN: “ Myslíš, že se to bude líbit Eleně?? Vy dvě nejlépe znáte.“
TINA: “ Myslim, že jó. Vždy se chtěla podívat do Francie, ale nejvíce chtěla vidět Eiffelovku věž. Na 12 dní. To jde i za cenu. Už o tom ví??“
JAN: “ Jenom jsem se o tom zmínil. To je takový překvapení pro Elenu.“
Elena přišla na služebnu. Šla rovnou za Tinou a Janem.
ELENA: “ Ahoj.“
JAN: “ Ahoj. Poklade.“
TINA: “ Ahoj.“
ELENA: “ Půjdem na te oběd??“
JAN: “ Jó. Mám pro tebe překvápko.“
ELENA: “ O tom něco ví??“
TINA: “ Hmm. Vim, ale nepovim.“
JAN: “ Tak my dem. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj Tino.“
Tina ještě předala Janovi ten katalog. Odjeli na oběd.
Tina šla šéfkou dát nějaký papíry.
TINA: “ Tady to máte.“
ŠÉFKA: “ Díky.“
TINA: “ Přinesla bych to už včera, ale Hote a Bonrát něco po mě chtěli.“
ŠÉFKA: “ To nevadí.“