Tině už se to krátí pár týdnů už bude v devátém měsíci těhotenství, samozřejmě, že za ní Tom řádně jezdí zda-li jeho milovaná žena něco nepotřebuje, ale co si budeme povídat, nejvíce by Tina potřebovala stálou přítomnost Toma.
Semir s Tomem jedou z oběda do kanceláře.
TOM: “ Kdybys věděl Semire, jak já se už těším až mi to naše miminko začne říkat tati.“
SEMIR: “ A to si jako myslíš, že hned jak se narodí, tak ti bude říkat tati, jó??“
TOM: “ Ale né, až bude samozřejmě větší…..“
SEMIR: “ Tak to se teda načekáš…….“
TOM: “ Už zase začínáš s tím tvým rejpáním?? Počkej až Andrea bude mít před porodem, to si na tobě smlsnu, počkej….“
SEMIR: “ No to se teda opovaž!!!“
TOM: “ No a zase jsme u toho, ty vždycky můžeš rejpat a já ne!! A takhle to je se vším.“
SEMIR: “ Já na to mám právo, to je odplata za ty tvoje pozdní příchody, vždycky bych všechno zařídil sám a ty si pak příjdeš skoro k hotovýmu.“
TOM: “ jak to myslíš?? Párkrát jsem přišel pozdě, no, to je toho. A ty se hnedka urazíš……. A jak si to myslel, že přijdu pozdě k hotovýmu, a kdo teda za tebe riskuje života, hmm.“
SEMIR: “ Říkal jsem skoro, zapomněl si, že mezi tou větou bylo nepatrný, ale zato důležitý slovíčko skoro.“
TOM: “ No jo, promiň Semire, už se nebudeme hádat, co ty na to??“
SEMIR: “ Platí…..“
Semir a tom dorazilo stříbrné BMW na služebnu. Zatím začne Tomovi zvonit mobil, volá Petra z Caorle….
TOM: “ Ano?? Proč voláš ty, čekal jsem, že bude volat Tina.“
PETRA: “ Tina?? Ta nemůže ani kdyby chtěla…
TOM: “ A jako proč by nemohla?? Petro, co se stalo??“
PETRA: “ Tinu odvezli do nemocnice.“
TOM: “ Jak to?? Pane bože, co jí se jí stalo??“
PETRA: “ No, ty si snad spal zimním spánkem, ne?? Vždyť je snad těhotná, ne??“
TOM: “ A neni to nějak brzo??“
PETRA: “ Já nevim, jestli už porodí, ale ona seděla v křesle a nejednou jí začalo bolet břicho a myslela si, že už bude rodit.“
Tom zavěsil a uklidil si mobil na své místo v saku……
TOM: “ Tak, tak dobře…. Jedu tam…..
SEMIR: “ Co se děje??“
TOM: “ Tina asi bude každou chvíli rodit, měl bych za ní asi hnedka jet, co myslíš??“
SEMIR: “ No, to bys měl, nebo chceš počkat až to mu mrňousovi bude deset??“
TOM: “ Tak já frčim. Čau Semire.“
SEMIR: “ Čau.“
Tom nasedl do modrého mercedesu a jel do Itálie. Mezitím přijel na služebnu Jan a ptá se Semira.
JAN: “ Co se mu stalo??“
SEMIR: “ Má něco velmi důležitého??
JAN: “ A co??“
SEMIR: “ To vim. To mi neřekl.“
Mezitím Tom dorazí do Caorle a volá Petře v jaké, že je Tina nemocnici….
V Caorleské nemocnici HOSPEDALE BELLA SANTA MONICA…..
Tom hledal porodnické oddělení a protože v italštině není dost zdatný, tak přemýšlí jak se zeptat……
Po chvíli zastaví jakého si doktora.
TOM: “ Signore!! Teda, co to kecám!! Vlastně doktore!!
DOKTOR: “ Si, signore. Cosa volette??“ (Co si přejete)
TOM: “ Já hledám – cercho (čérko) mia moglie, si chiasma Tina Kranich.“
DOKTOR:“ E cosa e sucesso a vostra moglie??“ (Co se stalo vaší ženě??)
TOM: “ Ježiši, no prostě bude rodit!!! Partorite!!
DOKTOR:“ A, adresso loso… Tina Kranich e a 2. piano.“ (Aha, teď vím. Tina Kranichová bude ve 2. patře.)
TOM: “ Tak, děkuju. Grázzie!!
Tom dorazil na porodnické oddělení a tam už seděla Petra.
TOM: “ Tak co??“
PETRA: “ Nic…. Leda, že by ti stačil kluk 50 cm a jmenuje se Martin!!
TOM: “ To není možný, tak už je na světě!!“
PETRA: “ Jo, jo, jo, jo,.“
TOM: “ Chci je vidět, teď hned.“
Petra tedy Toma zavedla na pokoj, kde leží Tina i s malým Martinem Kranichem.
Tom se hned vrhne k Tině a dají si velký a dlouhý polibek, hned potom se rychle kouká na jejich maličkého Martina, který spokojeně spinká.
TOM: “ Má oči po tobě, nosík a pusinku po mě, prostě překrásném klučina!!
Koukej, co jsem mu donesl.“
Tom donesl plyšového medvídka s červenou mašlí.
Tom si vezme malého Martínka do ruky.
TINA: “ Opatrně…“
TOM: “ Já vím, musím přeci musím na našeho malého Martínka dávat pozor….. Miluju tě, Tino…“
TINA:“ Vždyť já tebe taky, miláčku…“
V tom zazvoní Tomovi mobil, zvedne te Tina. Volá Semir…
SEMIR: “ je, ahoj Tino, tak co??“
TINA: “ Máme kluka Martínka!!“
SEMIR: “ Tak to gratuluju. Taky už se moc těším až bude konečně mít s Andreou miminko….. Mohla by si mi prosím tě dát Toma??“
TINA: “ ráda bych, ale právě se mazlí s Martinem a jak tak koukám tak jen tak nepřestane.“
Tom předal Martinka Tině.
TOM: “ Ale proč né…. Musim se mu pochlubit.“
Zval si mobil a mluvil se Semirem.
SEMIR: “ Tak co?? Nemůžeš se přestat kochat,co??“
TOM: “ To je fakt, jsme šťastnej, že je oba mám a že jsou v pořádku.
SEMIR: “ No, to já jsem taky rád. Jo a Tome měl by si sem co nejdřív přijed, šéfová volala, že jsou 2 velký nehody……“
TOM: “ To si děláš snad srandu, ne?? Já přeci od tuď nemůžu jen tak hned odjet!!
SEMIR: “ to byl vtip…“
TOM: “ No proto!! A už zase začínáš??!!“
SEMIR: “ Neřikal si mi náhodou, že už se nebudeme hádat??“
Konec!!!
Aurorka: Andrea